Doby, kdy na dvorech postačil ke hrám klepáč a kovové
dětské hrazdy jsou dávno pryč. Poptávka po dětských hřištích ve veřejném
prostoru se stala běžným požadavkem. Přísný systém norem ovšem herní prvky
neúměrně zdražuje, což se často stává omluvou pro jejich prefabrikaci.
Jsou místa, zvláště na sídlištích a sídlištních dvorech, kde
jsou normované prvky vítány a není jim v zásadě co vytknout. Naopak
důležité městské parky a exponované lokality by měly být řešeny komplexně, v rámci
celého dotčeného prostoru, dětská hřiště nevyjímaje.
Drobná architektura dětského hřiště může lokalitu
pozvednout, může čerpat z jejího genia loci a zhmotnit jej hravou
formou. Toto prefabrikát nedokáže. Tady musíte mít nápad a myšlenku, kterou formou
drobných detailů čitelně vepíšete do jednotlivých struktur a herních prvků.
Dětské hřiště se náhle může stát dračím doupětem, vinařskou vesničkou nebo
opuštěným korábem lodi.
Toto je asi hlavní úskalí dětského hřiště na Černé louce v Moravské Ostravě.
Chce se mi napsat, že tady byla myšlenka zabita, ale nebyla by to pravda.
V případě Černé louky se myšlenka ani nenarodila a přitom: Divadlo loutek,
Petřkovické bludné kameny jako jedna ze zásadní přírodních památek Ostravy,
řeka Ostravice a nedaleký Slezkoostravský hrad, Cooltoure, vše zůstalo spát. Musím
napsat, bohužel.
Vinařská vesnička, sudy od vína, dřevěné káry a bobule
hroznů využity v lanové sestavě. Vše
bez ladu a skladu jako po sklizni, nebo burčákových slavnostech. (Optik park, Německo)
|
Ne vždy musí být hřiště poplatné nápadu, někdy stačí jen cit
pro místo, detail a výběr materiálů. (park Čtyři Dvory, České Budějovice, Česká
Republika)
|
I zde je myšlenkou dětského hřiště zakotvený koráb lodi a
stromové přístřešky. Betonové modelace potaženy pryžovou gumou symbolizují
hřbety mořských savců. (Tulln garden, Tulln, Rakousko)
|