Provoz Hlubina, místo s vizitkou

O Dolní Oblasti Vítkovice se mluví horem dolem. V dobrém i ve zlém, s obdivem i obavami.  V celé České republice bychom v současnosti těžko hledali oblast s rychlejším tempem vývoje.  Stavby, realizované pod taktovkou předního českého architekta Josefa Pleskota, sbírají ocenění, těší se velkému zájmu a vysoké návštěvnosti.  DOV (Dolní oblast Vítkovice) je zónou, kulturní zónou, kde se jezdí pro zážitky a za kulturou. Píši Jezdí, neboť dojít zde, s prozatím dostupných směrů, je zážitek na samostatný článek.  Nyní se, ale nechci věnovat ani pěší dopravě, ani velkým  stavbám v DOV. Ráda bych se pozastavila nad jednou ucelenou částí DOV a tou je Provoz Hlubina.

Provoz Hlubina, byl zbudován jako kreativní místo. Je to prostor primárně určený pro ateliéry, dílny a konání neziskových kulturních akcí. Prostor s ambicí se stát kulturní čtvrtí. Nevím, jestli  již samotná ambice pětice budov stát se na čtvrtí, není dost vysoká, ale toto k DOV patří: výš s Bolt Tower, blíž s Jantarovou stezkou, ctižádost místu rozhodně nechybí. 

Ono je vlastně jedno co je, bude, nebo může být v budovách rekonstruovaného dolu Hlubina. Vizitka a vzkaz tohoto místa je jasný. Pohybují se zde lidé, které místo baví a skrz jejich tvorbu baví i místo Vás. Pro mne je to v podstatě ukázková práce komunikace mezi programovou náplní budov a venkovním prostorem.

Kresby na stěnách, plechových dveřích, pestrobarevný podchod, svařované lavičky, vlající venkovní lustr, spousta drobností, kvůli kterým jste nepřišli, o kterých jste nečetli, a kvůli kterým se nyní zastavujete, fotíte je a přemýšlíte nad nimi. Je to Vizitka, pozvánka dovnitř. Přála bych si, abych totéž mohla říci o prostoru kolem Katedrály Božského Spasitele, oblasti kolem kostela sv. Václava nebo i o před-prostoru Galerie výtvarného umění v centru Ostravy.

Nevím, čím se Provoz Hlubina stane, ale již nyní se z něj (alespoň pro mne) stal příklad místa, kde exteriér komunikuje s interiérem. Čitelně, spontánně a zábavně je zde využíváno potenciálu vnějšku k nenásilnému představení vnitřního dění. Nekřičí na Vás barevné reklamy a přesto je toto ideální pozvánka dovnitř.

Lavička zadarmo, jen samé benefity?

Městský mobiliář je souhrnné označení pro lavičky, koše, veřejná osvětlení, městské truhlíky a ostatní doprovodné vybavení pobytového prostoru města. Pohledem na tyto prvky zjistíte mnohé o prostranství, kde se právě nacházíte. S důležitostí místa stoupá kvalita i četnost mobiliáře. Centrální náměstí, hlavní bulváry i městské parky mohou mít jednotný design mobiliáře, který se skokově mění v okamžiku, kdy se ocitnete mimo územím zájmu. 

Specifickým prvkem českého veřejného prostoru je reklamní mobiliář, jehož čelním zástupcem je tzv. lavička zadarmo.

 

Lavička zadarmo je možnost jak městská samospráva může svým občanům zajistit bezplatně místa k sezení. Dle prezentace na webu společnosti: "Reklamní lavička plní službu občanům bez nutnosti vynakládat veřejné finance". Síť laviček zadarmo obsahuje 5000 ks po celé České republice. Podíl města Ostravy na této sumě je 327 ks (zdroj.www.ad-net.cz). 

Lavičky jsou umisťovány  primárně jako reklamní plochy, což někdy vede k paradoxním usazením na místa, která nejsou pocitově zcela příjemné k posezení.

Roční reklama na jedné lavičce firmě vydělá od 12 000 – 31 200 Kč. Poplatky za reklamní plochy zde nejsou žádné. Pořizovací cena klasické lavičky se pohybuje od 8 000-15 000 Kč, bez reklam, polepů a s vyšší estetikou. 

 

Musím se ptát, jestli tohoto bezplatného dobra není někde až moc. Je potřeba říci, že lavička zadarmo představuje provizorium, v žádném případě toto není a nesmí představovat standart městského mobiliáře. Města ani obce by tudíž tímto způsobem neměla obcházet povinnost předního správce veřejných prostranství, na kterých je míst pro oficiální reklamy dosytosti.

Pořizovací cena 8000 Kč. zdroj: www.urbania.cz

Pořizovací cena 12 000 Kč. zdroj: www.urbania.cz